O mlýnech a mlynářích

V období, kdy se ve starověku člověk měnil z lovce v zemědělce a začal zpracovávat plody své práce, vyvinula se časem potřeba drcení vypěstovaného zrna. Vývojem od prostého rozbíjení zrna rázy mezi dvěma kameny, byl nalezen nový způsob, kdy se kameny o sebe třely a zrno se mezi nimi drtilo jemněji.

Ruční tření bylo zlepšením techniky nahrazeno otáčivým pohybem horního kamene na pevném spodním. Tento otáčivý pohyb byl zajištěn žentourem, kde hnací silou byli nejprve lidé, otroci, později domácí zvířata. „Hnací síla“ chodila v kruhu kolem mlýnských kamenů, k nimž byla připojena jakási páka. Kruhovým pohybem páky bylo otáčeno horním kamenem a docházelo tak k drcení zrna, vloženého mezi spodní a horní kámen. Mlýny byly zakládány nejprve přímo v osadách, jako společný výrobní prostředek celé osady, procesu drcení obilí se zúčastňovala velká část jejích obyvatel. Dalším postupem času docházelo, jako v mnoha jiných lidských činostech, ke specializaci. Nebylo třeba, aby každý byl hrnčířem, platnéřem, tkalcem – naopak výměnný obchod vytvořil tržní vztah, v němž každý se snažil uplatnit to, co nejlépe uměl. Prospělo to i věci samé, protože specialista stále vymýšlel nové způsoby, jak docílit stejného nebo lepšího výsledku rychleji, s menší námahou. Tak vzniklo i řemeslo mlynářské.

Základní technologie drcení obilí se postupem času a získáváním zkušeností dále vyvíjela jednak co do změny mlecích kamenů a podloží, jednak co do změny pohonu. Objevem větrného a vodního kola se zdrojem energie staly přírodní síly – vítr a tok vody. První zmínka o vodním mlýně je v řeckém díle Strabově z období 50 r.př.n.l. Nejstarší mlýny v Německu jsou známy z roku 361 n.l. na řece Mosel. Nejstarší vodní mlýn ve střední Evropě byl v roce 718 vybudován na Ohři v Žatci mlynáři Svachovi. Od této chvíle se mlýny stěhují z osad za svými energetickými zdroji. Tedy větrné mlýny na planiny a kopce, vodní mlýny k tokům řek a potoků, do údolí. Což mimo jiné znamená opuštění osad a vesnic neboť stálé proudění větru, potřebné pro provoz mlýna, určitě nebylo vhodné pro lidské sídlo a pěstebný prostor. Podobně se v málokterém lidském sídle nalezl vodní tok s potřebným spádem pro provoz mlýna vodního. Navíc klapot mlýna vytvářel jakési nepříjemné hlukové pozadí pro život ve vesnici a umístění mlýna mimo osadu bylo i z tohoto důvodu vítáno.

Historické záznamy o mlýnech se datují zpravidla od doby, kdy se mohou objevovat v písemnostech .

NAVIGACE:   Pokračovat k další stránce o historii mlynářského povolání

                              Zpět na hlavní stránku