Želešický mlýn

je v historii zaznamenán písemně od roku 1336, kdy sestry Gerda a Persla ze Želešic darují mlýn spolu s částí Želešic dominikánkám ze starobrněnského kláštera sv.Anny. Je pravděpodobné, že mlýn existoval už předtím, ale nebylo to dokumentováno.

Mezi uváděné zajímavosti ve spojitosti s tímto mlýnem patří jeho prodej v roce 1650 jednomu z velitelů obrany Brna při obléhání Brna Švédy podplukovníkovi rakouské armády Jiřímu Jakubovi Ogilvy (veliteli Špilberku). Na mlýně se měl narodit i jeho syn Jiří Benedikt, který později prožil rozsáhlou vojenskou kariéru od hodnosti rakouského generála přes ruského, později saského až k polskému polnímu maršálkovi. Rod Ogilvy patří ke staré skotské šlechtě. (Viz wikipedia).

Když nyní přeskočíme dlouhé historické období, kdy docházelo ke změnám vlastníků i mlynářů, dostaneme se až do roku 1911, v němž mlýn kupují předkové nynějších vlastníků z mlynářského rodu Klapalů.

V roce 1922 mlýn vyhořel, byl však obnoven. V roce 1930 pracoval mlýn se dvěma Francisovými turbínami, které mohly běžet každá zvlášť nebo obě dohromady, podle aktuálího vodního stavu pro nejvyšší účinnost. Na spádu 5,2 m dosahovaly turbíny při dostatku vody výkonu 15 ks (HP).

Mlýn byl napájen vodním náhonem z Bobravy, kde hladinu vzdouval jez. Náhon, ač silně zarostlý, je velmi dobře znatelný dosud (vi fotogalerie na této stránce vlevo).

Mouka byla mlýnem produkována asi do roku 1949, po zabrání mlýna byl využíván jako sýpka ke skladování obilí místního JZD. V pozdější době dostal mlynář povolení ke šrotování krmiva pro dobytek. Toto šrotování, už bez využití vodní síly, po napojení na elektrickou rozvodnou síť, bylo na mlýně provozováno až do úmrtí posledního mlynáře v roce 1994.

P.S. Za poskytnutí informací děkuje autor webu nynějším majitelům mlýna. Podrobnější informace budou publikovány jiným způsobem.